zpět

Koníčkův dvůr - exkurze s důchodci

07.08.2019 21:29 Usedlost v blízkosti říčky Holčiny patřila na konci 18.století sedlákovi Tesarčíkovi, který ji vyměnil za pozemky vévodovi Albrechtu Habsburskému. Známější je pak toto místo jako Glesingerův statek, kdy v tehdejší hospodě působili bratři Bernard a Bernhold Glesingerové. Proslulá kořalka „Vojkovická hořká“ se tam začala vyrábět v roce 1890 a patřila k uznávaným žaludečním likérům. V průběhu let se Glesingerův statek postupně rozrůstal, ale vnuk Bernarda v roce 1920 likérku prodal. Potom se na statku vystřídalo několik majitelů, výroba likéru byla zastavena v roce 1948 a definitivní tečkou byl rok 1952, kdy byla budova přestavěna na kravín.
Novodobá historie objektu se začala psát až po roce 1989, kdy zde začala působit firma TOZOS a zřídila tam jatka. V průběhu let se dalším majitelem objektu stala firma Těšínské jatky. V listopadu 2016 koupil objekt s přilehlými parcelami majitel Pivovaru Koníček Mojmír Velký a dal tak impuls k zahájení pořádných změn včetně rekonstrukce prodejny masa a potravin, obnovily se prostory bývalé pivnice a už je na pohled vidět, jak se objekt proměnil ke kráse díky komplexní fasádě. Rozvoj Koníčkova dvora, jak nyní zní název celého areálu, zahrnuje velice atraktivní část nazvanou Koníčkova Stodolní ulice. Název je příznačný, ulice je postavena z bývalé stodoly. Tak mohou návštěvníci, stejně jako členové KD Střítež v rámci prohlídky nahlédnout do všech místností na “ulici“. Úplná pravda to však není, protože hned u první zastávky s průvodcem a majitelem Pivovaru Mojmírem Velkým dovnitř nemůžeme a to z prostého důvodu, v řeznictví a uzenářství je zpřísněný hygienický režim a tam my nemůžeme. Přesto nám je nabídnuta k ochutnávce vynikající klobáska. Vedlejší dveře už prohlídku uvnitř umožňují a Medárna je oceněna a vyzkoušena štamprlí medoviny. Jak je nám vysvětleno, alkoholu tam je procentuálně docela málo jen 14 %, to proto, aby její výroba nebyla zatížena spotřební daní. Postupujeme dál a jsme v minipivovárku Koňovárku. Místo, kde si můžete po dohodě se sládkem uvařit vlastní pivo i s pojmenováním. Byla to velká výzva k 30.výročí založení střítežského klubu, tak se uvidí, jestli se k takové mimořádné akci výbor odhodlá a nechá uvařit svou várku pivního moku. Pivečko, které dostali k ochutnání důchodci mělo např.medovou chuť, jiní okusili z pivního tanku třináctku. Poslední místností v řadě Stodolní ulice je Sirupárna a voní to tam sladce. Bodejť by ne, několik druhů ovocných sirupů např.pomerančový, borůvkový či malinový pak slouží k výrobě místních limonád s názvy jako Pomerančola, Malinola a další. Než jsme namířili něco okusit z denního menu, zavítali jsme do venkovního muzea starých zemědělských strojů, kde dominovaly mlátičky. Na svou renovaci čekaly pod střechou i některé staré kočáry, bryčky, ale to vše chce svůj čas a taky dostatek finančních prostředků. Jak jsme avizovali, závěr exkurze jsme ukončili venkovním posezením a ochutnáním místních specialit. Výběr byl vskutku bohatý a názvy jako Poník, Višňák, Ryzák, Vraník či Bělouš dávaly tušit, o co jde. Dopolední výlet se opravdu vydařil a většina si ještě před odjezdem domů šla nakoupit nějaký ten suvenýr. Jestli to byl spotřební nebo jen něco do vitrínky na památku, to nikdo nezkoumal.